Pracovní jubileum
Ředitelka dispečinku Radka Bednářová oslavila čtvrt století v MOSSu
Těsně po střední škole, krátce po dovršení plnoletosti, se jednoho dne vydala na úřad práce, kde byla registrovaná. „Do oběda jsem doma, jen se tam ukážu,“ říkala sestře. Jenže z pracáku ji poslali do MOSSu, kde by prý pro ni mohli mít uplatnění. Tak se začal příběh, který už pokračuje 25 let. Radka, tenkrát ještě Jablonická, nastoupila do MOSSu a postupně začínala pronikat do tajů mezinárodní kamionové dopravy.
Tenkrát to byla firma nová, měla pár zaměstnanců, několik aut. Majitelé auta řídili, současně vyhledávali obchodní příležitosti. Radka ze začátku dělala „holku pro všechno“. Nosila svačiny, uklízela kanceláře, razítkovala faktury. Později se z ní stala dispečerka a s tím jak firma rostla, si nakonec vzala dispečink pod křídla celý.
Dnes je Bednářová, má dvě dcery a s MOSSem doslova srostla. Dopravu má v malíku, zažila už vše, co v dopravě zažít lze. Vede 20členný tým dispečerů a pod sebou má skoro 200 řidičů. Říká, že pořád má svoji práci ráda, i když je psychicky náročná.
Děkujeme, Raduš, že tě k nám tenkrát z pracáku poslali a žes v MOSS po všechny ty roky věřila.
Kdybys před 25 lety nezačala pracovat v MOSSu, co bys dneska asi dělala?
To bych taky ráda věděla, kam by mě osud zavál 😊.
Od koho ses v MOSSu nejvíc naučila?
Moc ráda vzpomínám na zaučení od Tomáše Teplého. Začátky byly fakt zajímavé, třeba jsem nevěděla, kde je Blava a hledala ji v mapě 😊 Člověk se vlastně pořád učí… Ale co jsem se za celou dobu nenaučila – mluvit pomalu 😊.
Do jaké doby z těch 25 let by ses nejraději vrátila?
Ráda bych se vrátila do doby, kdy řidiči mezinárodní dopravy byli uznávaní, protože jezdili ven. Sami byli pyšní, že tuto práci dělají a když šli do hospody, byli to borci. Teď mnozí raději o tom, že dělají řidiče, ani nemluví.
Co tě v MOSSu nejvíc těší?
Atmosféra firmy. To, že každý ve firmě ví, že má své místo mechanik, technik, řidič, dispečer, fakturantky, personální, skladník, správce, uklízečka a práce VŠECH dohromady dává ten pravý smysl. Líbí se mi, že se tu baví každý s každým a je to fakt pořád takové „rodinné“ prostředí.
Jak se změnila práce dispečera?
Díky technologiím, se práce „zjednodušila“, taky se hodně zrychlila. Ale pořád platí, že ta práce musí člověk bavit, jinak to nemá smysl.
Jakou změnou si prošli řidiči?
Pamatuju kontroly na hranicích a clení, kdy se jezdilo na povolení, tachografy na kolečka, ruční plachtování návěsů, jezdilo se podle map, nebyly navigace. Mobily teprve začínaly, vytáhli jsme anténu a volali. Když jsme si dali mobil dali do kapsy, tak nám kalhoty sjížděly dolů J Na druhou stranu nebylo tolik kamionů na silnicích, byl slabší provoz, řidiči mohli kdykoliv – kdekoliv zaparkovat, nebyli tak ve stresu…
Tvůj největší trapas v MOSSu?
Čekala jsem návštěvu od zákazníka, ještě jsem je nikdy neviděla. Zrovna byli na firmě řidiči, kteří před domem pokuřovali. Šli kolem nich jehovisti, kteří se jim snažili vnutit. Oni je odmítli, ale poslali je nahoru, že prý nahoře je paní, která se jim určitě bude věnovat. Já v domnění, že je to ta návštěva, jsem skupinku jehovistů posadila, udělala jim kafe a až později z rozhovorů zjistila, že jim nejde o byznys a spolupráci… 😊 No a podobných „story“ byla fakt spousta…
Nahradí řidiče autonomní auta?
Doufám, že nikdy…. Možná nějaké pevné linky v rámci velkých firem, ale nedokážu si představit, že tato auta vyjedou do běžného provozu…
Na co ráda vzpomínáš?
Ráda vzpomínám vlastně na každé období v MOSSu. Třeba na začátku, když nás bylo 5, jsme měli seznam, jaké kafe pije který řidič. Přijde mi, že 25 let je hrozně dlouhá doba. Ale nějak rychle to uteklo. MOSS je pro mě srdeční záležitost.